Ve speciálním rozhovoru pro týdeník hnutí NAŠE ERETZ YISRAEL známý publicista Boaz Aetzni analyzuje to, co stojí za vlnou iniciativ izraelských médií proti osadníkům a nábožensky založených lidí a tvrdí, že "masmédia řídí stát: Nevěřte volbám do Knessetu, dokud masmédia diktují svoje názory státním autoritám".Nemáte náhodou dojem, že poslední události převýšily všechny možné informační zákony? Zajímá nás Váš názor, jako osoby, která je dlouhodobě zaměstnána v médiích.
Vše odstartovalo tzv. Tag Mechir (cenovka - aut.), tedy akce pomsty za dobrovolnické ničení osad; diskuze o těchto událostech byly bezprecedentní. Dodatkem k tomu, co se děje v Beit-Shemeshu: probíhají agitace proti všem duchovním a nábožensky založeným, dokonce i proti těm, kdo za nic nemůže. I když problém Beit-Shemeshu je znám po dlouhá léta, média se rozhodla ji "rozkopat" právě dnes a stanovit, že tohle je na denním pořádku. Cílem je dovést vládu k rozpadu. Poslanec Knessetu rav Gafni již varoval, že budou-li média takto postupovat i nadále, může to mít za následek odmítnutí spolupráce nábožensky založených lidí s LIKUDem. Novináři také dosáhli svého. Rozpalují tento oheň uvědoměle a schválně, citují jen ty nejvyhraněnější názory duchovních, šíří nenávist a ničení. Po Rabinově vraždě pořad křičeli, že slova mohou vraždit - inu, totéž dělají i teď...
Má se tedy za to, že média de facto řídí stát?
Do té doby, než hlavu zvedne vůdce, který vezme řidítka do svých rukou a nastolí svůj pořádek. Zatím se masmédia neberou vážně, ale problém stále máme. Předseda vlády Netanjahu nenastolil svůj pořádek a ve většině případů pouze reagoval na události, de facto předložené sdělovacími prostředky. Opravdový vůdce koná a vytváří situace, i ty nejnepopulárnější, i když se nelíbí deníku HAARETZ. V určitém slovasmyslu se masmédia stala "rukou spravedlnosti", ovšem bez žádné odpovědnosti za to, co vyplodila. Poslední dobou je to vrchol cynismu, který dosud nikdy nebyl.
Nějaký příklad?
Letní sociální protest byl řízen masmédií. Jejich publikace byly lživé, jednoboké, opozicionářské bez jakéhokoliv pokusu o rovnováhu. Osvobození Gilada Shalita proběhlo pouze díky sdělovacím prostředkům, které utajovaly jakýkoliv jiný názor, bez odpovědnosti za výsledek.
Na rozdíl od demonstrací proti vysídlení z Gush-Katifu. Účast byla opravdu vysoká, sto tisíc. Ode dne založení státu Izrael nikdy nic podobného se neodehrálo. Noviny, rozhlas, televize mlčely a záměrně učinily z protestu trpaslíka. Totéž bylo s demonstracemi proti smlouvám v Oslu. Sílou byla zardoušena občanská nespokojenost. Můžeme říci více, než Amnon Abramowitz, který ještě před vysídlením z Gush-Katifu otevřeně prohlásil, že "přivoláváme Sharona k řešení složitého úkolu a zapomínáme na naše obavy z jeho korupčnosti, jen abychom dovedli do konce vyhnání osadníků". Pouze měsíc poté na konferenci v Eilatu Ilana Dayan řekla, že jsme chybovali, když jsme nezohlednili téma demonstrací proti rozparcelování.
Jak se to stalo?
Novináři v Izraeli jsou stádem. Nepříliš vzdělaným a nečestným. Vznikl tu mechanismus, v němž noviny HAARETZ poukazují na určitou skutečnost, a všichni ostatní chápou, že se musejí za ní hnát. Všichni se pak následně připojují k "oslavám". Nedejbože, když někdo bude chtít toto kontrovat. Kromě několika opozicionářů, kteří jsou známí v informačních kruzích. Důvodem tohoto jevu je to, že není opravdová a silná konkurence. Ona [média] manipulují našim státem, protože vedení neexistuje. Opravdový vůdce by nic takového nikdy nepřipustil. Silný vladař, který má pevná přesvědčení by věděl, jak se neutralizuje vliv masmédií.
Nastiňujete velice nebezpečnou situaci...
Skutečně, masmédia jsou strategickým nebezpečím pro existenci státu Izrael. Převážně v situaci, kdy vládnoucí elita místo toho, aby trvala na svém, plete se a táhne se na vodítku žurnalistiky. Vždyť Norské dohody s Arafatem, Gush-Katif a všechny války (po Oslu) proběhly právě z těchto důvodů, stejně jako i útěk z Lebanonu, který byl organizován našimi médiemi, řízenými svazem čtyř matek. Tohle vše je vykonstruováno novináři, a to jen proto, aby se mohli pochlubit. Jediná možnost likvidace takové struktury je postavit se jí na odpor a nenechat se okouzlit její "magií". Kdybychom bývali měli vůdce, který by jí mohl kontrovat, informační nadvláda by byla zničena.
Můžete uvést příklad případu, který by vypadal jinak, kdyby masmédia byla opravdu pod kontrolou?
Vysídlení z Gush-Katifu a dohody v Oslu by se nikdy neodehrály, kdyby naši novináři nepřekročovali své pravomoce. Vždyť právě tohle bylo jejich společnou mantrou: uchránit Sharona nebo alespoň do konce rozparcelování "zklidnit" osadníky. V novinách HAARETZ byla stálá kolonka "Účet rodiny Sharonovy", kde se hluboce zkoumávaly všechny jeho kauzy, o nichž psal novinář Baruch Kra. Po průzkumu v LIKUDu, během něhož vyšlo najevo, že Sharon půjde v rozparcelování až do konce a nezastaví se, tato kolonka byla pozastavena a neobnovovala se. Ioel Markus napsal v HAARETZu: "S korupcí si můžeme počkat!". Proto říkám: Neočekávejte nic od voleb. Je tu někdo jiný, kdo hraje prim.
Rozhodne-li se Netanjahu vyklidit Iudeu a Samariu od židů, budou ho následovat média?
Nejlepší z novinářů řeknou, že vyrostl a vzmužil se. Zapomenou na jeho balkon o velikosti Kikar-Zionu, a jeho manželka Sarah se najednou stane nejhumánnější ženou světa. Intervieweři nepoloží mu ani jednu těžkou otázku. Jakýkoliv krok, učiněný proti pravicovým či nábožensky založeným získá slepou podporu v médiích.
Váš otec Eliakim Aetzni před 35 lety přinesl do izraelského lexikonu termín "nepřátelská žurnalistika"...
Od té doby představitelé médií se stali rekordsmeny v ničení a dosáhli dna, které jsme dosud neviděli. Existuje nahrávka redaktora na rádiu, která vysvětluje, jak dovedli armádu k útěku z Lebanonu. Jak právě oni vytváření názor publika, který legalizuje takové věci ve společnosti. Informační centra v Izraeli poskytují nejen zprávy, jsou to centry autoritářství. Ve všem. Mají ve svých rukou "sociální megafon", a dnes otevřeně mluví, nic je nedrží.
Materiál připraven podle: 7KANAL.COM
FEB 15/12, 1824, Z.G.
Žádné komentáře:
Okomentovat