Události v Sýrii názorně demonstrují to, nakolik chybným byl náš názor o režimu Bashara Asada. Od roku 2000, zejména ve druhé půli desetiletí, v Izraeli se zformovala určitá skupina politiků a generálů, bývalých členů generálního štábu ZAHALu.
Tato skupina trvala na tom, že podepsání mírové dohody s Basharem Asadem je nejvyšší strategickou prioritou státu Izrael. Asad byl nazvám "reformátorem". Na Západě před Asadem se začaly otevírat všechny dveře, ve mnohém díky izraelskému vlivu. Podle mého názoru, tří základní teze, které deklarovala tato skupina, byly chybnými: není ani sebemenší pochyb, že autoři této koncepce se mýlili dobrovolně. Všechny tyto teze se ukázaly být absolutně mrtvými. Chybná koncepce se zbořila pod vlivem událostí posledního roku.
První teze spočívala v tom, že Asad je jakýmsi zvláštním arabským vladařem. Získal vzdělání na Západě a chce modernizovat stát. Vždyť tak má rád Internet. Vůbec tomu tak není. Asad se nevychovával na Západě (kde pobýval po krátkou dobu), ale ve své vlasti. Vyrostl v tvrdé atmosféře režimu, vytvořeného jeho otcem. Problém ale nespočívá jen ve zvláštnostech osobnosti Bashara Asada. Jde o hluboké nepochopení některými izraelskými vůdci podstaty toho režimu, který vytvořil otec nynějšího prezidenta, Hafez Asad. Tento režim se vždycky zcela zakládal na brutálním potlačování vůli obyvatel tohoto státu, na neustálém krveprolití a totální absenci jakýchkoliv občanských prav. V tomto smyslu nebyl žádný rozdíl mezi libyjským režimem a režimem Saddama Husaina v Iráku. Rozdíl však byl v jedné jediné věci: Saddam nikdy neskrýval podstatu svého režimu. Bashar Asad se však snažil maskovat svojí krvavou vládu lživým pojednáním o reformách.
Druhá chybná teze spočívala v tom, že naše hranice se Sýrií je klidná. Počínaje okamžikem podepsání dohody o rozparcelování (1974), syrijci formálně tuto dohodu dodržovali. Na syrsko-izraelské hranici nezazněl ani jediný výstřel. Pro mnohé v Izraeli to bylo potvrzením vážnosti záměru Asadova režimu, který "umí držet slovo". Na první pohled, je tomu opravdu tak. Ale syrijci našli jiné možnosti vést s námi nevyhlášenou válku. Přes své prostředníky.
Syrijci udělali lebanonskou hranici s Izraelem svojí vlastní. Přes lebanonské hranice Sýrie vedla s Izraelem nelitostnou teroristickou vláku. Ozbrojené skupiny vedly ostřelování izraelského severu. Nejdříve to byli palestinci, následně - HIZBALLAH. Ještě jednim bojovým článkem Asada byl HAMAS, jehož politický vůdce se donedavna nacházel v Damašku. Není třeba zapomínat také na to, že nebezpečná blízkost Damašku od kontrolovaných Izraelem Golanských vyšin udržovala Sýrii od provokací na tomto úseku hranice.
Třetí chybná teze se týkala vztahů Sýrii a Izraele. Autoři popisované koncepce považovali tyto vztahy za "nepřirozené". Na jakém základě? Přece na tom, že spojení mezi náboženským Íránem a sekulární Sýrií se jim zdalo být umělým. Je-li toto spojkení "umělým a nepřirozeným", můžeme ji snadno zrušit. Sýrie dostane zpět Golanské plato, což naruší vztah Damašku a ajatollahů.
Znovu: na první pohled se všechno zdá být logickým, ale ve skutečnosti je chybou. Zaprvé, Hafez Asad se stal sýrským vládcem jen poté, co shiitský imam Lebanonu dal mu svoje požehnání a potvrdil tak, že Asad-st. je pravověrným muslimem. Zadruhé, spojení mezi vládnoucí v Sýrii alavitskou komunitou, která je jednim z shiitských proudů v islámu a režimem v Teheranu vypadá zcela přirozeně.
I v tomto případě Asadův režim se vždycky snažil o zakrývání své podstaty a jevil se jakousi celonárodní sýrskou vládou. To, co se děje dnes, ukazuje, nakolik tento obraz byl lživý.
Materiál připraven podle: Amos Gilboa, MAARIV.
FEB 16/12, 1355, Z.G.
Tato skupina trvala na tom, že podepsání mírové dohody s Basharem Asadem je nejvyšší strategickou prioritou státu Izrael. Asad byl nazvám "reformátorem". Na Západě před Asadem se začaly otevírat všechny dveře, ve mnohém díky izraelskému vlivu. Podle mého názoru, tří základní teze, které deklarovala tato skupina, byly chybnými: není ani sebemenší pochyb, že autoři této koncepce se mýlili dobrovolně. Všechny tyto teze se ukázaly být absolutně mrtvými. Chybná koncepce se zbořila pod vlivem událostí posledního roku.
První teze spočívala v tom, že Asad je jakýmsi zvláštním arabským vladařem. Získal vzdělání na Západě a chce modernizovat stát. Vždyť tak má rád Internet. Vůbec tomu tak není. Asad se nevychovával na Západě (kde pobýval po krátkou dobu), ale ve své vlasti. Vyrostl v tvrdé atmosféře režimu, vytvořeného jeho otcem. Problém ale nespočívá jen ve zvláštnostech osobnosti Bashara Asada. Jde o hluboké nepochopení některými izraelskými vůdci podstaty toho režimu, který vytvořil otec nynějšího prezidenta, Hafez Asad. Tento režim se vždycky zcela zakládal na brutálním potlačování vůli obyvatel tohoto státu, na neustálém krveprolití a totální absenci jakýchkoliv občanských prav. V tomto smyslu nebyl žádný rozdíl mezi libyjským režimem a režimem Saddama Husaina v Iráku. Rozdíl však byl v jedné jediné věci: Saddam nikdy neskrýval podstatu svého režimu. Bashar Asad se však snažil maskovat svojí krvavou vládu lživým pojednáním o reformách.
Druhá chybná teze spočívala v tom, že naše hranice se Sýrií je klidná. Počínaje okamžikem podepsání dohody o rozparcelování (1974), syrijci formálně tuto dohodu dodržovali. Na syrsko-izraelské hranici nezazněl ani jediný výstřel. Pro mnohé v Izraeli to bylo potvrzením vážnosti záměru Asadova režimu, který "umí držet slovo". Na první pohled, je tomu opravdu tak. Ale syrijci našli jiné možnosti vést s námi nevyhlášenou válku. Přes své prostředníky.
Syrijci udělali lebanonskou hranici s Izraelem svojí vlastní. Přes lebanonské hranice Sýrie vedla s Izraelem nelitostnou teroristickou vláku. Ozbrojené skupiny vedly ostřelování izraelského severu. Nejdříve to byli palestinci, následně - HIZBALLAH. Ještě jednim bojovým článkem Asada byl HAMAS, jehož politický vůdce se donedavna nacházel v Damašku. Není třeba zapomínat také na to, že nebezpečná blízkost Damašku od kontrolovaných Izraelem Golanských vyšin udržovala Sýrii od provokací na tomto úseku hranice.
Třetí chybná teze se týkala vztahů Sýrii a Izraele. Autoři popisované koncepce považovali tyto vztahy za "nepřirozené". Na jakém základě? Přece na tom, že spojení mezi náboženským Íránem a sekulární Sýrií se jim zdalo být umělým. Je-li toto spojkení "umělým a nepřirozeným", můžeme ji snadno zrušit. Sýrie dostane zpět Golanské plato, což naruší vztah Damašku a ajatollahů.
Znovu: na první pohled se všechno zdá být logickým, ale ve skutečnosti je chybou. Zaprvé, Hafez Asad se stal sýrským vládcem jen poté, co shiitský imam Lebanonu dal mu svoje požehnání a potvrdil tak, že Asad-st. je pravověrným muslimem. Zadruhé, spojení mezi vládnoucí v Sýrii alavitskou komunitou, která je jednim z shiitských proudů v islámu a režimem v Teheranu vypadá zcela přirozeně.
I v tomto případě Asadův režim se vždycky snažil o zakrývání své podstaty a jevil se jakousi celonárodní sýrskou vládou. To, co se děje dnes, ukazuje, nakolik tento obraz byl lživý.
Materiál připraven podle: Amos Gilboa, MAARIV.
FEB 16/12, 1355, Z.G.
Žádné komentáře:
Okomentovat