David Levin, ZMAN
Když Evropa nemá co říct, posílá Catherine Ashton, aby se vyjádřila místo ní. Takový má "job". Je za to placena, dokonce velmi dobře. Ta sedí na velice dobře placeném postu: 360 tisíc eur ročně. Nicholas Sarcozy, Angela Merkel a Barack Obama možná mají víc, ale Ashton je spokojena: v roce 2009 baronka-labouristka byla jmenována Vrcholnou představitelkou EU v záležitostech mezinárodních a bezpečnostních, tedy ředitelem evropské vnější politiky.
Již po dobu čtyř let Catherine Ashton sedí v křesle náčelníka věci, která v přírodě neexistuje. Musím však přiznat, že dosáhla velkých úspěchů. Hloubka její neschopnosti chápat aktuální dění vyvolává úctu. Bouřlivost, s níž se snaží neúčastnit nejdůležitějších geostrategických problémů, se blíží chrabrosti. Co se týče otázek bezpečnosti a obrany její nekompetentnost vyvolává jednomyslný souhlas.
Nebudeme však dramatizovat: Catherine Ashton je důsledkem velikého vítězství feminismu. Jeví sebou totiž proroctví Francoise Gourdji (známá francouzská novinářka, 1916-2003), která napsala před 30lety v LE MONDE: "Opravdová rovnost pohlaví bude dosažena tehdy, kdy důležitý post bude zastávat nekompetentní žena". Catherine Ashton je takovým ztělesněním.
Ale opravdové neštěstí nespočívá v tom, že Vrcholná představitelka EU je nekompetentní, nýbrž v tom, že má dar slova. Tedy v tom, že Madame mluví, žvaní a kecá. Vyjádřuje se. Ne vždycky si však uvědomuje to, co třepe. Držet pusu na uzdě - to je řemeslem diplomata. "Diplomatem je osoba, která dvakrát přemýšlí než bude mlčet", říkal americký senátor Frederic Sawyer v roce 1880. Stručně, Catherine Ashton neovládá to, čemu prastaří řekové říkali KAIROS, tedy chápání okamžiku.
Před nedávnem to ještě jednou potvrdila. V pondělí uctila památku obětí ve škole OTZAR HA-TORAH velmi zajímavým způsobem: "Když se zamyslíme nad tím, co se odehrálo dnes v Toulouse, když si vzpomínáme události, které měly místo před rokem v Norsku, když víme, co se děje v Sýrii a když vidíme, co se odehrává v Gaze a jiných částech světa, myslíme na děti, kteří byli usmrceni..." Dále uctila památku obětí hrůzné autonehody ve Švýcarsku a mladých palestinců, kteří "proti veškerým očekáváním pokračují ve vzdělávání, práci, snění a víře v lepší život".
Izraelská vláda hned zareagovala - jací to jsou urážliví lidé! Vrcholná představitelka odvětila tím, že pozměnila text prohlášení na svých stránkách: k Gaze přidala Sderot a vyslala svého tiskového mluvčího, aby vysvětlil, že nikdy by se neodvážila porovnávat okolnosti útoky v Toulouse a situací v Gaze. Baronka Ashton se snaží chytit větví a vylézt z jámy. Ale slova vyletěla a byla ohavná.
Ohavnými, jelikož bývají takové okamžiky, kdy jednoduchá lidskost spočívá v úctě k žalu rodin a smutku ve státu. A tato úcta spočívá ve výlučnosti události: tyto děti nezahynuly v důsledku autonehody.
"Vrah na motorce" udělal to úmyslně, nikoliv náhodně. Tyto děti zahynuly nikoliv kvůli tomu, že se nacházely v okolí místa zločinu, nýbrž proto, že byly židy. Tomu se říká antisemitismus. Řekněte prosím někdo madame Ashton, že nezemřely na rýmu!
V Toulouse jsme se stali svědky ohavného projevu antisemitismu a jeden z vyšších představitelů evropské byrokracie si z toho dělá legraci rozpuštěním specifického charakteru vraždy ve sledu jiných událostí, ovšm také tragických, ale jiných ve své přírodě.
Antisemitismus podle Catherine Ashton je ničím jiným, než jedním z projevů lidské morálky. Aby se zakryl antisemitský motiv vraždy a představil se jako obyčejnou věcí, vymyslela novou kategorii - "děti, kteří přišli o život". Někdejší nepřátelé Raymona Poincareho (francouzský prezident 1913-1920) obviňovali ho z toho, že se směje na hřbitově. A Catherine Ashton? Ta prostě řve smíchy.
Ale proč Vrcholná představitelka musela porovnat události v Toulouse a Gaze? Copak to jsou za "zadní" myšlenky? Termín je špatný - aby vznikaly zadní myšlenky, musejí nejprve vzniknout... Co měla na mysli, když si vzpomínala na Gazu? Nechtěla náhodou dát najevo to, že zabití žáci v Toulouse dostali to, co si zasloužili? Kvůli Izraeli. Kvůli Gaze.
Připomínání palestinské situace je teď nevylučitelným rétorickým atributem v diskuzích o jakémkoliv projevu antisemitismu. Jen tak, pro vytvoření rovnováhy... pro spravedlnost. Aby "židé nebyli jedinými "králi neštěstí", jak zmínil Alain Finkelkrot (moderní francouzský filosof).
Možná již je na čase požádat o odstavení hlavy evropské diplomacie? Proč nevydat petici, když už u toho jsme?Mezinárodní politika Evropské unie, která ani i přes sebelepší snahu, nebude mít význam na Blízkém východě a na celém Středozemí, jelikož bude svěřena nejnekompetentnější ženě této generace. Není to náhodou, nýbrž touhou: státy EU si nepřejí, aby Unie měla diplomacii. S Catherine Ashton jsou v bezpečí - nehrozí jim to.
MAR 22/12, 1458, Z.G.
Žádné komentáře:
Okomentovat