Když tak pozoruji dnešní internet plný všech možných
zpráv, od narození dítěte celebrity, přes masové zabíjení až po konflikt
Izraele a stálé napadání a osočování židů, tak se neubráním myšlence, kde se
bere tolik staleté nenávisti vůči jednomu jedinému národu? Nejdiskutovanější a nejkontroverznější
národ na světě si samozřejmě moc starostí nedělá s urážkami, jsme na to již
zvyklí, ale musí to být?
Na facebooku jsem nedávno měla status, kde jsem hrdě
zastávala izraelské názory, načež mě kamarádka osočila, že Izraelci jsou
dobytci a židé obecně pakáž. Moje reakce byla jasná, urazila přece mě samotnou,
jenže pak jsem si uvědomila, jestli je tento názor opravdu z její hlavy, anebo
se nechala ovlivnit, stejně jako masa další oveček mediální masáží a jakýmsi
položidovských troubou s knírkem, který přišel v první polovině dvacátého
století a vyžadoval zřejmou kompenzaci svého nízkého ega po celém světě,
přičemž, stejně jako malý navztekaný kluk na pískovišti, zkoušel rozbít všechny
bábovičky, aby on měl tu největší.
Zpětná reakce mého mozku byla, že i tento malý navztekaný
mužík s přezdívkou Dolfi, musel mít nějaký podklad pro svou propagandu, kterou
ovlivnil na desítky let mnoho lidí.
Zvláště v dnešní době se evidentně antisemitismus vrací
do mody jako filosofický směr pro mnoho a mnoho skupin lidí. Třeba taková DSSS
v novém hávu - rádoby příjemní lidé, kterým údajně vádí pouze sociální
nevyrovnanost ve společnosti, halí svůj jasný rasismus snoubící se s
antisemitismem a prvky nacismu do uceleného programu o sociálním bezpráví a
tzv. sociálním vykořisťování. Vyznavači árijské rasy, kterých se i dnes najde
po mnoho, zase nalézají své uplatnění v tzv. neonacistických a neonacionalistických
skupinách, jež se schovávají pod záštitu prázdných vět typu "Vadí nám
pouze cikáni, proti židům nic nemáme". Opak je ovšem pravdou, jak všichni
víme z jejich pochodů a protestů, kterými dávají jasně najevo, jaká škoda je,
že se z židů již nemůže dělat mýdlo a pohyblivý terč pro pány zdvihající
pravici do vzduchu, SS označením na zápěstí a pistolí Luger, ráže 9mm.
Opravdu jde o nový
filosofický směr, jenž započal díky zpupnému, psychicky labilnímu mrňouskovi s
mindrákem, který si ani nedokázal přiznat, že není Němec, ale Rakušan nebo je
to propaganda, jež po mnoho let gradovala, aby dostala v minulém století nový nablýskaný
oblek a mohla vyrazit masově mezi lidi bez ostychu a strachu z porážky?
Filosofický směr je určitý proud myšlenek, které se pod
vlivem diskursu a určité ideologie, která se může, ale nemusí, osvědčit v praxi
vyvstávající z filosofického diskursu, uplatňuje ve společnosti a nachází své
stoupence a příznivce. Můžeme tedy považovat antisemitismus jako moderní filosofii
pro úzkou skupinu lidí? Kde se berou prapočátky antisemitismu a proč vůbec
vznikl? Existuje možnost, že by mohl mít racionální podklad kdesi dávno v naší
historii ještě před Kristem nebo jde jen o uměle vytvořený efekt lidské
přirozenosti přetrvávající v moři uniformity až do dnes?
Rychlých průřezem dějin zjistíme, že s antisemitismem
se setkáváme již ve Starém Řecku, vyplývajícím
z naprosto odlišného charakteru židovské a řecko-římské věrouky. Svou roli
sehrálo i to, že Židé žili v antickém světě v uzavřených komunitách
dodržujícími vlastní náboženské tradice a zvyky, a odmítali splynout
s okolím. Z Bible můžeme čerpat mnoho podkladů k nenávisti
k židům, celým Středověkem se táhne, jako krvavá nit na plátně Osudu, řada
pogromů, pokusy o genocidu a zvláště během 15. století krvavá jatka křesťanské
inkvizice.
Tento antisemitismus jednoznačně vyplýval z náboženské nevraživosti křesťanství vůči
judaismu: Židé byli kolektivně představováni jako vrazi Boha, jako vyznavači
škodlivé víry, jako odpůrci většinového (křesťanského) světonázoru, jako
vyvrhelové společnosti, o což se sami svým činem (tj. ukřižováním Krista)
zasloužili. Pro tento středověký antisemitismus se spíše hodí termín
„antijudaismus“, pokud „judaismem“ chápeme židovské náboženství. Společenský
obraz Židů využíval prvků animalizace – Židé byli připodobňováni k vepřům
či kozlům; od 10. století byl satan zpodobňován jako kozel se „židovskými rysy.
Vedle náboženských důvodů se objevují také důvody ekonomické (Židům byl povolen
obchod s penězi, tj. jejich půjčování na úrok; naproti tomu byl peněžní
obchod křesťanům přísně zakázán), ale i psychologické (tj. předsudky
iracionální povahy, pověry, strach z neznámého – ten souvisel
s oboustrannou „ghettoizací“ židovského etnika – jednak ze strany okolní společnosti,
jednak dobrovolné se uzavírání ze strany židovské komunity).
Již mnohokrát v našich dějinách byl judaismus, díky
náboženskému antisemitismu, nucen stát se tajným. I poté se našly důvody, proč
stále hnát a tyranizovat židovský národ. Tuto podobu sociálního antisemitismu nejvíce
zviditelnil právě onen známý ukřičený Führeh Hitler.
Nacisté myšlenky darwinismu, který je založen na
předpokladu, že v přírodě z dlouhodobého hlediska přežívají ty odrůdy živých
organismů, které se dokáží lépe přizpůsobit, přenesli na národy. Ve své
vulgarizované verzi darwinismu tvrdili, že probíhá neustálý boj na život a na
smrt mezi národy (případně rasami) a v tomto boji že musí německá rasa
zvítězit. Ve své životopisné a programové knize Mein Kampf (Můj boj) Adolf
Hitler otevřeně zveřejnil svou ideologii, založenou na představě o nadřazenosti
německého národa a na potřebě vybojovat pro něj životní prostor (Lebensraum) na
východě. Nacistické myšlení obsahovalo jisté prvky eschatologie. V konečném
boji na život a na smrt měl německý národ zvítězit a pod vedením vůdce založit
novou neporazitelnou říši, v níž by se plně rozvinuly tvůrčí vlastnosti německé
rasy.
Poté přišel komunismu snoubící se s bolševismem, aby
na další dekádu odzbrojil pomalu se vzpamatovávající židovský národ.
V dnešní se době se můžeme setkat s latentními projevy
antisemitismu, jež mají staleté podhoubí právě v těchto ideologiích,
filosofických směrech a filosofech (F. Nietzche, příklad). Nejedná se ovšem o
projev nenávisti a rasové nesnášenlivosti vůči konkrétním židům – jednotlivcům –
jde spíše o kolektivní nesnášenlivost vůči abstraktnímu „židovství“ a vůbec „židovskému
duchu“.
Rudolf II., známý svými okultními praktikami byl jeden z mála
habsburských vládců, který byl ochoten tolerovat židovský národ, ne-li ho
dokonce podporovat a to jen díky zakořeněné víře v kabalu, kterou tak
strašně odsuzuje křesťanství. Benátský dóže zase během pogromů v 15.století,
schovával v Benátkách židy před inkvizicí, ne proto, že by byl jejich
přítel, nýbrž proto, že Benátky díky nim mohly bohatnout a stávat se mocnějšími
– bohatství židů a jejich schopnost obstarat si peníze se totiž vinulas
euforicky z generace na generaci až už si nikdo nepamatoval, kde a proč vznikla.
A opravdu – naše houževnatost je leckdy obdivuhodná.
Když ale koukám
zpět a vracím se dějinami směrem k dnešní době, musím smutně zkonstatovat,
že od konce 20. století je možno po celém světě zaznamenat vzrůstající
výskyt antisemitismu, který se projevuje jednak v podobě vypjatého
antisionismu – kritice politiky Státu Izrael, která má ovšem v podtextu
předpojatost vystavěnou na předsudcích, dále v islámském fundamentalismu,
projevujícím se extremně po 11. září 2001, ale také v podobě neonacismu
v různých zemích. Od konce 20. století se množí útoky na židovské objekty
v Evropě. Proto mi nezbývá než dodat, že opravdu antisemitismus není nic
jiného než stará propaganda v novém hávu, která se snaží přesvědčit své
přívržence, že jde o filosofický směr moderní doby. Proto radši vypnu Safari
prohlížeč a pustím si, jako spousta jiných revolučních dětí, Simsonovi. Freud
by se zřejmě v dnešní době nenudil!
Noemi S. Repik
MAR 27/12, 1320
Žádné komentáře:
Okomentovat