Nestává se to často, že já komentuji nějaké články, respektivě události. Nicméně, v tomto případě tuto událost, o které se hodně diskutovalo i na shromáždění organizace SHAKHAR, je nutné okomentovat.
Zaprvé, hned na úvod řeknu, že já se nepřikláním k žádné politické straně ani k žádnému politickému hnutí či směru. Je to dáno především tím, že se domnívám, že spravedlivou politiku, tedy tu, která odpovídá zájmům všech společenských třid lze konat bez označení "levicový" či "pravicový". A to se nemusí jednat o bezhlavou diktaturu či něco takového: jde to i v demokratické společnosti. Jenže demokracie podmiňuje také i existenci zájmových skupin, které vždy tu politiku budou měnit ve svůj prospěch - tzv. lobbying.
Taktéž je tomu i v případě Izraele. Levicové organizace zde mají jednu zvláštnost: jsou svojí povahou a původem židovské, nicméně ve svém důsledku jsou ostře namířeny proti Židům samotným. Na první pohled se jedná o paradox, nicméně není tomu tak, podíváme-li se na základní mechanismy této konfrontace. Pravicové spektrum v Izraeli, které zakládá na hodnotách zionismu (MAFDAL, LIKUD, YISRAEL BEITEINU - Náš dům Izrael, etc.) a tradičních národních hodnotách, konfrontuje s levicovým, které se snaží nastolit mír a mírové jednání s Palestinskou autonomií; v konkrétní situaci to znamená navrácení Palestincům sporných území resp. plnění jiných požadavků - což je v rozporu s pravicovým myšlením a ideologií pravicového hnutí, které se snaží o vybudování "státu pro všechny Židy". Taková jednání nepřipadají v úvahu, ale vzhledem k tomu, že se tyto tendence stále sílí, vyvolává to napětí ve společnosti, a mnohé levicové organizace začínají "fungovat po zlém". Mezi tyto případy se řadí např. případ Ze'eva Braudeho, o němž jsem psal.
Jistě chápeme, že jednání s PA, která se nachází pod kontrolou HAMASu, který je významnou teroristickou organizací a který je sponzorován mnohými arabskými státy (e.g. Saúdskou Arábií), je v této situaci téměř nemožné, jelikož samotná povaha terorismu vylučuje jednání o míru tak, aby byl spravedlivý ve vyjednaných podmínkách, trvalý a hlavně udržitelný. Je to můj osobní názor, který plyne z jednoduché logiky: terorismus se zakládá na násilném vynucování splnění určitých podmínek a jednání o těchto podmínkách taktéž pod hrozbou použití síly, proto nezaručuje, že splní vyjednané ze své strany. Každou chvíli může pohrozit použitím síly a vznést požadavky nové, jakmile spatří, že tato metoda opravdu funguje a přináší potřebný užitek. Jak to ale souvisí s levicovým hnutím?
O mírové jednání se usiluje a nejspíše k němu dojde v blízké době, zejména kvůli rostoucí podpoře Palestiny Evropskou unií, nevládními organizacemi (NGO) a mezinárodními organizacemi, jako Červený kříž aj. Tyto organizace mají silnou podporu levicových hnutí (převážně socialistického zaměření) ve všech státech.
Co se týče Francie. Nově zvolený prezident Francois Hollande představuje levici. Co to v praxi znamená? Znamená to podle mého názoru úplný opak politice Sarcozyho, zejména v politice přistěhovalectví - Francie se již dlouhodobě potýká s problémy arabských "menšin". Myslím si, že vcelku reálné bude polevování politik, namířených na udržení těchto menšin v jistém kurzu a jistém řádu (viz zákaz nošení burek). Čím je to dané a jak se k takovému závěru dospělo? Prediktivní odpověď na tuto otázku by spočívala v následujícím. Vzhledem k tomu, že režim Sarcozyho byl dosti často označován jako "nacistický" a zákaz nošení burek na veřejnosti byl tématem, během diskuzí o němž padaly dost silná slova a výrazy, politika Hollandea v tomto smyslu může být jistou úlevou. Vzhledem k tomu, že se snaží přinést něco úplně jiného, než Sarcozyho politiky, úsporná opatření, opatření na zvýšení a pozdvižení francouzské národní identity, projeví se to také i v migrační politice.
Která se následně získá odraz i na vztahu s Izraelem.
Která se následně získá odraz i na vztahu s Izraelem.
Jistě si vzpomínáte, že na záběrech z konference Hollandea po jeho vítězství na náměstí vlály palestinské, lebanonské a dokonce i syrské vlajky. Hollande má nejen silnou podporu levicových organizací, které se staví k Izraeli nepříliš přátelsky (hlavním mottem většiny z nich - "Svobodu Palestině"), ale i jejich "mandát" k vykonání takové politiky. Domnívám se, že může působit jako "mírotvůrce" na Blízkém východě a požádat Izrael, aby konečně zahájil "mírová" jednání s představiteli PA. Vlastně ani nemůže jinak. Má-li podporu levicových organizací, tradičně sympatizujících hodnotám míru a svobody (což je správné, ale záleží na tom, jakou masku má ta druhá strana, která se míru a práva na sebeurčení dožaduje, a co se pod tou maskou skrývá - viz syrská opozice) a prosazujících právo na sebeurčení jakéhokoliv národa, který je "utlačován" nebo "ponižován na své cti a důstojnosti", bude podle toho konat. Získá tak sympatii arabských obcí ve Francii, která mu zajistí voličskou základnu a politický kapitál do budoucna.
Kam až to povede?
Domnívám se, že podpora a síla levicových organizací a hnutí ve Francii povede i k vyšší "odhodlanosti"organizací v Izraeli, které budou tlačit na vládu zevnitř. K čemuž se má přidat tlak mezinárodní. Vznikne tak spojení: NGO - EU - NGO - OSN. Teď si uvědomte tu sílu nevládních organizací a zájmových skupin, sílu, která může spoutat ruce Izraeli v odvětných reakcích proti teroristům ze sektoru Gaza. Každá odvětná reakce bude podrobena masivnímu firepoweru kritiky. A HAMAS? Jakmile HAMAS spatří takovou podporu svých činů, zavdá důvod i ke třetí intifadě. Možná to zní příliš přehnaně a černě, ale nic není tak nereálného, aby se to nemohlo stát. Což se stát může, jelikož HAMAS bude mít v rukou všechny karty.
MAY 10/12, 1120, Z.G.
Žádné komentáře:
Okomentovat