ADAR PRIMOR, HAARETZ
Desítky vedoucích politiků a veřejných činitelů Ruska a států Blízkého východu se sešli koncem minulého týdne v Soči. Setkání probíhalo pod záštitou Kremlu. Jeho účastníci diskutovali o "transformaci arabského světa a zájmech Ruska ve světle aktuálního dění".
Hosté byli obklopení pastorálními scenériemi: cypřiše, palmy a smrky, tohle vše nedaleko olympijské vesničky. Jak je známo, v Soči proběhne zimní Olympiáda-2014. Docela daleko od moskevských demonstrací antikremlské opozice, probíhajících pod heslem Rusko bez Putina. Ještě dál - od krvavé lázně, kterou rozpoutal syrský režim Bashara Asada.
Rusko dává najevo, že je připraveno se vrátit na blízkovýchodní arénu v roli vedoucího hráče, jak mi bylo vysvětleno účastníky fóra. Požaduje plnohodnotnou účast na řešení íránského problému a regulování palestino-izraelského konfliktu. Rusko chce opět vyvíjet silný vliv na arabský svět. Takhle mi to vysvětlili mí ruští kolegové. Ale zdálo se mi, že nešlo o "pohrávání svaly", ale spíš o panickou hrůzu. Rusové demonstrují sílu? Nic takového - bojí se.
Nejvíc se bojí zakotvení a zpevnění pozic radikálního islámu. Po Tunisu a Egyptu, kdo může zaručit to, že radikální islamisté se nedostanou k moci v Sýrii, ptají se rusové. Izrael nás může pochopit, vysvětlují oni. Ten by měl i nadále podporovat Asadův režim. Zesílení islamských sil může mít za následek radikalizaci kavkazských a centrálně ruských muslimů. Což může opět změnit rozložení sil v bývalých aziátských republikách Sovětského svazu.
Rusové ztotožňují slovo "islám" především s chaosem, válkou (občanskou, náboženskou, etnickou, klánovou), masovými demonstracemi obyvatelstva, regionálními konflikty. Výběr mezi Asadem a alternativou nynějšímu syrskému režimu, jak říkají ruští účastníci fóra, není volbou mezi dobrem a zlem. Je to volba mezi zlem a Apokalypsou.
Nejen strachem a záchranou se vysvětlují činy rusů. Jde také i o psychické trauma, spojené s libyjskými událostmi. Znovu a znovu účastníci setkání mluvili o "zradě Západu", který nalákal rusy do pasti zvané Rezoluce RB OSN 1973.
Rozhodnutí o "zákazu na lety nad Libyí za účelem ochrany civilního obyvatelstva" se stalo křižáckou výpravou západních velmocí proti Qaddafiho režimu. Tohle vše skončilo ztrátou kontroly nad situací a občanskou válkou, která uvrhla Libyí do chaosu. Nedovolíme, aby nás podvedli zas, říkají rusové, nedovolíme Západu, aby se hrubě vměšoval do vnitřních záležitostí suverénního státu.
V důsledku "arabského jara" a mezinárodních sankcí, platných proti Íránu, ruská vojenská industrie již ztratila obchody a objednávky v hodnotě 10 mld. dolarů. Mezitím prodej zbraní syřanům za poslední čtyři roky vzrostla dvakrát a dosáhla 4,7 mld. dolarů. Rusové proto mají ještě jeden důvod obávat se pádu Asadova režimu.
Na druhou stranu ve vystoupeních arabských představitelů byla cítit nespokojenost, rozčarování nebo dokonce hněv ve vztahu k Rusku. Arabští účastníci setkání jednoznačně dali ruské straně najevo, že podpora Ruskem režimu Asada pomáhá diktátorovi likvidovat své protivníky. Víc, než ztratu důvěry arabského světa, rusové se bojí ztratit svojí mezinárodní prestiž a status. Američané mohou zrazovat své spojence (Mubarak je tomu nádherným příkladem), jak tvrdí rusové, my však své spojence nenecháváme.
Bezkompromisní ruská podpora Asada umožnila Moskvě vyslat signál Západu, že Rusko je a zůstává jednou ze světových velmocí. Návrat k podobné imperialistické rétorice je nejvíce pohodlný v podvečer voleb. Zvlášť dnes, když se v Moskvě křičí "Dnes Asad, zítra Putin".
Samozřejmě, že toto je největším strachem ruského medvěda. Nikdo z účastníků sočinského fóra ani nepochyboval, že Putin je dalším prezidentem Ruska. Ale mnozí pochybují, že dokáže setrvat na prezidentském postu po celé období.
Nejen strachem a záchranou se vysvětlují činy rusů. Jde také i o psychické trauma, spojené s libyjskými událostmi. Znovu a znovu účastníci setkání mluvili o "zradě Západu", který nalákal rusy do pasti zvané Rezoluce RB OSN 1973.
Rozhodnutí o "zákazu na lety nad Libyí za účelem ochrany civilního obyvatelstva" se stalo křižáckou výpravou západních velmocí proti Qaddafiho režimu. Tohle vše skončilo ztrátou kontroly nad situací a občanskou válkou, která uvrhla Libyí do chaosu. Nedovolíme, aby nás podvedli zas, říkají rusové, nedovolíme Západu, aby se hrubě vměšoval do vnitřních záležitostí suverénního státu.
V důsledku "arabského jara" a mezinárodních sankcí, platných proti Íránu, ruská vojenská industrie již ztratila obchody a objednávky v hodnotě 10 mld. dolarů. Mezitím prodej zbraní syřanům za poslední čtyři roky vzrostla dvakrát a dosáhla 4,7 mld. dolarů. Rusové proto mají ještě jeden důvod obávat se pádu Asadova režimu.
Na druhou stranu ve vystoupeních arabských představitelů byla cítit nespokojenost, rozčarování nebo dokonce hněv ve vztahu k Rusku. Arabští účastníci setkání jednoznačně dali ruské straně najevo, že podpora Ruskem režimu Asada pomáhá diktátorovi likvidovat své protivníky. Víc, než ztratu důvěry arabského světa, rusové se bojí ztratit svojí mezinárodní prestiž a status. Američané mohou zrazovat své spojence (Mubarak je tomu nádherným příkladem), jak tvrdí rusové, my však své spojence nenecháváme.
Bezkompromisní ruská podpora Asada umožnila Moskvě vyslat signál Západu, že Rusko je a zůstává jednou ze světových velmocí. Návrat k podobné imperialistické rétorice je nejvíce pohodlný v podvečer voleb. Zvlášť dnes, když se v Moskvě křičí "Dnes Asad, zítra Putin".
Samozřejmě, že toto je největším strachem ruského medvěda. Nikdo z účastníků sočinského fóra ani nepochyboval, že Putin je dalším prezidentem Ruska. Ale mnozí pochybují, že dokáže setrvat na prezidentském postu po celé období.
MAR 3/12, 1327, Z.G.
Žádné komentáře:
Okomentovat